Viribus Unitis 2009 [u]
8. 09. 2009, 21:56 · Ze života
Aktualizováno o obrázky a odkaz na šifry.
Před třemi lety jsem se účastnil prvního ročníku NavGame (“šifrovačka” s auty), kterou pro své kamarády a známé pořádal Jirka Jirout, resp. o. s. Lacrima. Jelikož je pohled na svět JJ poněkud specifický, byla i hra rovněž dost… specifická a vyžadovala poněkud neobvyklé znalosti a postupy. Takže na jedné straně to byla zábava, na druhé straně opruz – ostatně o tom jsem se obšírně rozepsal. V dalších letech jsem neměl možnost se zúčastnit, ale podle popisů obětí, tedy účastníků, to nebylo o tolik lepší… Letošní ročník byl přejmenován na Viribus Unitis a podařilo se nám na něj s Veronikou odjet. Jelikož Jirka nám připravil fajn hru, tak mu dlužím alespoň krátký “blog” :). A i když se “jelo” už v druhé půlce srpna, snad drobný odstup nevadí.
V pátek byl tradičně sraz a grilovačka s možností vyzkoušení zaměřování rádiového vysílání – Jirka totiž začal v posledních letech blbnout s rádiem a nutí účastníky zaměřovat vysílače :). Sobotní ráno přineslo definitivní uspořádání čtyř družstev (tentokrát jsem se opět vezl v Tatře 613, ovšem v modré Hekyho), naše družstvo čítalo Hekyho, Zuzku, Hermana, Veroniku a mě. Tatrovácký výrobek naštěstí skýtal dost místa i naší početné a rozměrné posádce… Viz fotka :)
Ještě před startem jsme si mohli v jednoduché soutěži (odhadni jak je které světové město daleko) vybrat různé pomůcky – GPSku, žebřík, lano, další vysílačku se směrovkou… Inu, nezískali jsme nic :).
Po brífinku jsme o Hermyho přišli – byl svázán, oslepen a mučen… pardon, to bylo až potom, byl oslepen (hadrem přes oči) a s vysílačkou vysazen v okolí startu (cca 5 km). První úkol – najít ho. Naštěstí jsme po vyjetí z údolí chytli Hermyho krásně čistě a popsal nám kde zhruba je. Moc variant nebylo a za pár minut jsme ho měli. Pod krytem baterky bylo cosi jako sudoku, ale 10×10 polí, 0-9+A. Inu, začali jsme to luštit jako sudoku… Pak jsme pod baterkou další vysílačky našli druhý papírek. Na to jsme si už sedli na zahrádku jednoho hotýlku, k tomu jídlo, aby to lépe přemyšlelo… Za chvíli nás tam našli někteří z orgů a kameraman, pak tam přijel druhý team… na chvíli neoficiální základní stan. K tomu zpráva, že Jacka se stále jeho mužstvu nepodařilo najít, prostě se ztratil (nakonec ho našli). Po obídku a moučníčku jsme konečně doluštili, z 2x deseti čísel sestavili GPS souřadnice a vyrazili. Navigace dle mého Oregona probíhala v duchu “Tady jsme měli odbočit!”, asi měl chudák pod střechou auta málo signálu :).
Na místě jsme po chvíli hledání našli “geokeš”, sklenici s flash paměti a jakýsi kód. Na flashce Javová kryptovací aplikace a několik archívů. Kód kupodivu pasoval k prvnímu. V tom byla šifra, výsek mapy a fotka stromu, prohnaná filtrem ve Photoshopu. Co je na fotce za město jsme zjistili kombinací hledání v Google Maps a výslechu obsluhy v restauraci (Broumov), ale dál jsme se nějakou dobu nehnuli. Nápis na šifře (barevná pole) dal holandský nápis, který v překladu zněl: “Barvy vás povedou dál”. Děkujeme. Odjeli jsme do Broumova, kde jsme nakonec po několika zbytečně složitých pokusech šifru dali – co byte každé barvy (v RGB), to písmenko v ASCII – prostě převod z hexadecimalního zápisu do dekadického. Hermy na to přišel ve finále jednoduše, moc často se tam objevovalo 64, což je mezera v ASCII vynásobená dvěmi.
V šifře byl poměrně obsáhlý text, že další šifru máme hledat v údolíčku poblíž silnice 303, po které jsme přijeli. Zde se JJ při přípravě seknul, měla to být silnice 302. Ale co už. V prvním údolíčku jsme otočili každý kámen a nic, ovšem to druhé bylo to správné. Ono moc nešlo přehlédnout JJ, který čekal na posádky se škodolibým výrazem a kamerou. Po prolézání údolíčka a hledání v porostu nakonec někdo na stěně uviděl pouzdro se zprávou. Jelikož bylo cca 3 metry nad terénem, zastesklo se nám po žebříku a poslali jsme na pískovcovou stěnu nejlehčího člena družstva, Veroniku. Zbytek ji ze země jistil a podpíral, nakonec se dostala až k pouzdru, ze kterého bylo nutné přečíst kód.
V tomto archivu byla populární “chlupatá čára”, tedy lineární itinerář, dále formulář, do kterého bylo potřeba zapisovat jména projetých ulic dle itineráře a také nápověda kde získat další body – v nejbližším opevnění. Jedno jsme viděli podél cesty k údolíčku, tak jsme ho šli s Veronikou zkontrolovat, bohužel nebylo nejbližší. Heky ale našel na mapě to bližší a vyrazil ho najít. Napoprvé se nepodařilo, vrátil se, žena ho vybavila kromě dlouhých kalhot také papírem, tužkou, sušenkou a polibkem a takto již mohl Heky odvážně vyrazit a najít ten správný bunkr. Po chvíli pokusu o komunikaci z železobetonové pevnosti (my jsme ho slyšeli, on nás ne) pochopil, proč dostal tužku a papír a vrátil se zpět s bonusbody – za ty se dala koupit nějaká otázka, resp. opověď.
Z dříve nalezené mapičky Broumova jsme zjistili, kde je začátek chlupaté čary a začali ji projíždět. Vyžadovalo to několik pokusů, neboť ne vždy jsme se trefili a ne vždy bylo jasné, co tím chtěl vlastně JJ říci – nebýt okamžité kontroly správnosti jeho úmyslů bychom asi dost tápali. Nakonec jsme se dobrali výsledku, skončili na začátku dráhy místního letiště (LKBR) a otevřeli další archiv. V tom byla početní úloha (hravě zvládl Hermy) a text maďarsky. Nejdříve překládala kolegyně z práce, která má maďarské kořeny, nakonec Google prozradil, že to je doslovný citát z Knihy Jobovy, 22:28 – “Nebo cožkoli začneš, budeť se dařiti, anobrž na cestách tvých svítiti bude světlo.”. Vypočtený příklad dal číslo, které shodou okolnosti pasovalo ke kódovému zámku u letištní závory – v zámku bylo oddělení na klíček a v tom další heslo k archivu.
Jeho obsah jsme řešili už u večeře v Broumově, kde měli naštěstí i WiFi. Katalogový list geodetického bodu označoval kostel Sv. Mxxxxxx…. Nakonec se podařilo díky Googlu identifikovat kostel Sv. Markéty v blízkém Šonově. A dalším bombónkem byly bonusové body – zazpívat hymnu rakousko-uherska na náměstí v Broumově, pod morovým sloupem. Česká verze 20 bodů/sloku, německy 30, maďarsky 40 :). Vyměkli jsme a zpívali jen česky, pěknou celou. Pak jsem zaklapl PowerBook a naskákali jsme do Tatrovky, přece jen už bylo deset večer (odbilo, když jsme začali zpívat), ještě by nás někdo chtěl zatknout :). Směr Šonov!
Nejdřív jsme opět (díky GPSce) přejeli, na druhý pokus jsme přijeli ke kostelu. Všechna světla Tatrovky na plný výkon a kostel se vyloupnul ze naprosté tmy nádherně ozářen! Ăšžasný zážitek. Další kód jsme našli až po chvíli – na jednom z kůlů plotu byl papírek se třemi čísly zapsanými římskými číslicemi. Něco jako 777 999 888. Inu, někoho napadlo, že to je telefonní číslo a odvážně (v půl jedenácté večer) zavolal. Ozvalo se vyzvánění telefonu, který byl na stromě za námi… A svítil :). Heky, který má dva metry, byl na stromě během chvilky a diktoval další kód k archívu. V tom byly instrukce, že máme hledat vysílač na frekvenci 8, tam bude další heslo. Vysílač jsme zachytili a určili dva azimuty, kde podle směrovky mohl být, ale dál jsme to vzdali, využili nasyslené body a koupili si postup. Pohled na další šifry nás donutil to zabalit definitivně – nedali jsme šifru v Baudotově abecedě (používala se na dálnopis), i když to bylo (omylem) napsané přímo v souboru. Takže jsme o půlnoci v sedmém kole z osmi hru ukončili. Po cestě na základnu jsem v podstatě spal a vždy jen reagoval na dotaz Hekyho, kam jet. Heky se poté přiznal, že na tom byl za volantem podobně :).
Potěšilo ovšem, že jsme se dostali suverénně nejdále – další tým v pořadí (Root, Moussa, Honza ZZR a blinkajici Eva) se dostal k itineráři a další dva teamy to zabalily. Což je jistě škoda, protože trocha řevnivosti na trase by neškodila a myslím si, že tentokrát nebyl problém v šílenosti šifer.
I když odhlédnu od pěkných stříbrných medailí, které jsme jako “nejdále došlý team” obdrželi, hra se mi líbila – Jirka se konečně naučil dělat šifry, které se “dají dát” bez nutnosti být matfyzák křížený s googlem :). Když se podaří vychytat chybky (překlepy v zadání či nejednoznačnosti u itineráře), bude to super – asi by to chtělo, aby šifry někdo prověřil. Konec hry by byl asi divoký, ale opět by bylo o důvtipu, ne o specifické znalosti něčeho lokálního/archaického/neobvyklého, což je samozřejmě správně. Tak doufejme, že příště bude teamů víc. Rozhodně velice příjemný den v pohraničí, na místech, kam bych jinam jen tak nezavítal.
Takže Jirkovi a všem členům organizačního teamu patří velký dík :).
Mimochodem, ten Job 22:28 byl nápovědou k poslednímu bodu hry – pro nalezení mělo být osvětlené asi 1 kW světelného výkonu :).