Předávkování slovy
30. 04. 2007, 1:38 · Ze života
Jelikož ne vše vždy vychází jak člověk chce, strávil jsem poslední dva víkendy převážně s knížkou v ruce, a asi jsem se už předávkoval. Nezřídka mám rozečtených í více knih naráz, podle nálady střídám a míchám nové a už známé věci. Tentokrát jsem “sjížděl” samé novinky, především následky nákupu ve sci-fi shopu v Čáslavské, a přečetl postupně všechny čtyři díly Noční hlídky Sergeje Lukjaněnka, následně pátý (volně závislý) díl Temná hlídka od Vladimira Vasiljeva, pak Potomci lidí od P.D. Jamesové, pak Rock mého života od Neffa… a už nějak je toho na mě moc :). Asi si zase přečtu nějakého Kulhánka nebo Pratchetta :).
Noční hlídka se mi líbila hodně, byť mi přišlo, že možná to mohl autor utnout o něco dřív… Temná hlídka byla proti originálu jen dost nešťastné paběrkování, jak slohově, tak dějem. Mimochodem předkladatel asi si stále něco brouká, protože to je jeho nejoblíbenější slovo – na skoro každé druhé straně někdo “broukl”, ve smyslu řekl. Peklo :). Od Lukjaněnka jsem četl ještě Hvězdy, ty studené hračky, a jeho styl přístupu k sci-fi se mi líbí. Kolega glosoval: “Ruské sci-fi”.
Potomky lidí jsem loni viděl v kině, a docela se mi to líbilo (hlavně atmosférou), tak mě zajímalo porovnání s knižním originálem. Základní kostra zůstala v principu zachovaná, ovšem pro potřeby filmu bylo mnohé upraveno, posunuto a předěláno, především finále filmu. Víc prozrazovat nebudu, kniha líbila, je to o něčem jiném, než film. Bohužel opět z marketingových důvodů má kniha “filmový” obal, což je vzhledem k rozdílům v obsahu až docela směšné...
A Rock mého života od Ondřeje Neffa je další částí arkadijských příběhů (resp. navazuje na Měsíc mého života), celkový dojem dost rozporuplný. Řada dobrých nápadů, vtipných míst, ovšem také ujetý příběh, který mě moc nechytil, z mého pohledu silně protkaný tím, co autora teď nejvíc zajímá/pálí (komunitní přístup ala Web 2.0, deziluze ze systému demokracie včetně zneužití demokracie islamisty vs. libertariánský model společnosti) – autor možná má pravdu, že se budoucí věci mohou takto dít, ale trošku mi přijde, že si mohl opakované vysvětlování některých věcí odpustit. A taky mě zarazila docela odfláklá redakce, kdy některé věci mi příliš nesedí logicky – například v jednom místě se zmiňují hodinky, které pracovaly jen při měsíční šestinové gravitaci a po zavedené umělé gravitace zase přestaly (aspoň tak jsem to pochopil – že umělá je vyšší). Ovšem jinde se zase opakovaně odvolává na šestinovou gravitaci na Měsíci. Nebo po návratu z vězení po třech letech mluví o natáčení filmu, které se odehrálo před dvěma lety – nějak teď nemůžu Měsíc mého života najít, ale rozhodně si nepamatuji, že by byl v té době ve vězení. Jsou to sice prkotiny, ale nějak mě iritují a snižují požitek z četby.
A nejen u knížek mě logické lapsy štvou. Byl jsem na Sunshine od Dannyho Boyla (natočil mimo jiné Trainspotting a 28 dní poté), což je taková kombinace sci-fi a horroru, spolu s odkazy (či vyjídáním?) spousty filmů tohoto žánru. Osobně mi to přišlo úchvatné vizuálně (a hlavní hrdina je taky docela úchvatnej, a to jsem prosím heterosexuál :), ale bohužel jsem nějak nerozdejchal pár věci, které mi přišly jako naprosté logické ptákoviny, což mě prostě zabránilo si film vychutnat. Škoda. Taková Fontána, která je na ne-zcela-logických věcech postavená, alespoň donutí diváka dumat, jak to vlastně chápe, tady člověk spíš nechápe.
No nic, koupil jsem si k narozkám Casino Roayle, tak se jdu uspat touhle pohádkou na dobrou noc :).