JJ2006 - jak to viděl hlavní org
27. 08. 2006, 22:59 · Ze života
V pátek jdu spát ve dvě ráno, tedy vlastně už v sobotu. Protože jsem slíbil úvodní instruktáž v sedm ráno, nařizuji si budík na telefonu na 06:15. Budíku ale není zapotřebí, protože ho více než zdatně zastoupí můj syn, kterému právě roste zub (tuším, že pátý) a který spí hned ve vedlejší ložnici. Nejsem sám, koho mrně vzbudí, a tak zhruba v 5:45 vedu s rozespalým MaLérem (který v té době netuší, že dětičko je moje) zhruba tuto rozpravu:
MaLér: “Nešlo by to dítě uškrtit?”
Já: “Nešlo”
MaLér: “No a co třeba vyhodit z okna?”
Já: “Taky ne”
MaLér: “Tak alespoň zdrogovat, trochu Ibalginu”
Já: “Trochu nejspíš už dostal, rostou mu zuby”
MaLér: “Tak zkusit nějakou koňskou dávku?”
neodpovídám a vstávám, zatímco MaLér brblá cosi o skvělém antikoncepčním účinku řvoucího mimina a snaží se nepříliš úspěšně urvat ještě nějakou tu minutu spánku.
V sedm se scházíme v obýváku v prvním patře a já vysvětluji základní pravidla soutěže. Zároveň upřesňujeme složení posádek. To čtu z displaye svého PowerBooku. Za mnou sedící Root se snaží vykoukat z displaye i přehled trasy, který jsem neprozřetelně umístil do stejného dokumentu. Moc se mu to nedaří – fotopřistroj se zoomem po ruce nemá, Nokia 9500 moc nepomůže a tak nakonec vyčte pouze domnělé místo cíle – Ratibořice (kde ve skutečnosti není cíl, ale pouze poslední zastávka před cílem, který se nachází za Ăšpou pod Žernovem). Ještě pár dotazů a můžeme rozdat první instrukce. Každý team získává 100 bodů do začátku a popis toho, jak si může v případě zájmu “zakoupit” nápovědu či dokonce celé řešení.
Každý team obdrží jednu disketu. Disketa byla škodolibě formátována pro Maca, což se ale nakonec ukázalo jako irelevantní. Ani přítomní PCčkáři (a to včetně Roota, který se den předtím chlubil velmi rozsáhlým obsahem své tašky) totiž nedisponují disketovou mechanikou. Po chvíli zmateného pobíhání a úvahách o podplacení školníka za účelm získání přístupu do místní školy všem dochází, že klíčem bude moje malé museum starých Maců. Ladisovi se povedlo najít správný zdroj a zprovoznit PowerBooka 5300. Na něm ale bohužel není žádná aplikace, schopná přečíst RTF soubory. Více štěstí má MaLér a Root s PowerMacem 7100. Ten nejen že přečte disketu, ale dokonce je po chvíli MaLérem nakonfigurován tak že si přítomní obsah diskety mohou stáhnout na své laptopy. Sakra, alespoň ten adaptér z AAUI na klasický Ethernet jsem mohl někam schovat.
Další půlhodinu s pobavením sleduji, jak se zástupci všech teamů probírají naší nevalnou knihovnou a hledají Zbabělce, které jsem ovšem zapomněl doma v Holandsku. David Viktora se mě bezelstně ptá “máš tu někde Zbabělce”. “Ne a máš minus deset bodů za nápovědnou otázku” odpovídám mu.
Ukazuje se, že s výjimkou Ladise, který lakonicky utrousí “chlupatá čára, no a co” dělá standardní lineární itinerář všem účastníkům problém. Obdobně série čísel, popisujících obdélníky, tvořící švédskou vlajku. Heky je sice poměrně blízko, když kreslí do připravené čtvercové sítě, ale protože kreslí pouze úsečky a nikoli obdélníky, není mu to mnoho platné. Později se dozvídám, že ostatní jsou na tom podobně. Tři doplňující otázky stojí Hekyho team 30 bodů, ale nějaký zásadní pokrok se nedostavuje.
Postupně odstartovalo všech 6 aut, nicméně hlášení z první PK nikde. Zato na náměstí se čas od času mihne Havrlova T613 či Rootův Saab – že by metoda pokusu a omylu? Pravdou je, že tolik cest zase z našeho zapadákova nevede. Za chvilku se přece jen ozývá Šlechťák (hlídač to první zastávky) a hlásí, že Zdichova 603 přijela a zase odjela zpět. Po další chvilce se 603 objevuje znovu a tentokrát zastavuje a posádka poměrně rychle nalézá ukrytou flash kartu. Ani pochopení obsahu (popis jednoho místa v Náchodě pomocí reálií ze Škvoreckého Zbabělců) netrvá posádce moc dlouho a 603 mizí pod kopcem směrem k Náchodu.
Chvíli poté, co Zdicho první kontrolu opouští, doráží Root s D-FENSem. Ani oni nemají s nalezením flash karty zásadní problém a vrhají se na luštění. S tím už těch problémů mají více a ani ISBN ze startu, které jasně indikuje o jakou knihu se jedná, nezdá se býti dostatečným.
Mezitím Milan s Mirkou utrácejí všech sto bodů základního vkladu a Martina jim prozrazuje řešení prvních hádanek a umístění první povinné kontroly. Obdobně postupuje v tu samou dobu Havrla & Co, kteří si řešení kupují pro změnu ode mne. Jak se později dozvídám od MaLéra činí tak po projížděce místními poli a lesy rychlostí kolem 60km/hod. Na rozdíl od pátečního příjezdu tentokrát Havrlova jízda MaLérovi nevadí. Asi je příliš zaměstnán chytáním GPS přijímače, který v zatáčkách létá po palubní desce sem a tam.
Hekyho team se konečně odhodlal ke startu a cestou k první povinné kontrole nalézají u poškozeného řopíku blízko T-S-19 potvrzovací kód a připisují si 100 bodů.
Více než hodinu po startu, v době, kdy Zdicho a Hamster už oblézají most u náchodského pivovaru, se zbylých pět teamů potkává na první průjezdní kontrole. Všichni nacházejí flash kartu a dávají se do luštění. Šlechťák zasahuje a vsunuje umělé pětiminutové intervaly mezi odjíždějící auta.
V 1140 posílá Anička ze Zdichova teamu MMS s fotografií hotelu Beránek. Ačkoli jako primární oblíbenou restauraci Dannyho Smiřického bereme Port Arthur, Beránek je ve Zbabělcích a jinde zmiňován také a proto odpověď uznáváme a připisujeme 100 bodů.
Havrla a spol mají problémy s identifikací půdorysu lehkého objektu vzor 37 a v honbě za extra body oblézají pěchotní srub T-S-19. Protože si koupili řešení prvního úkolu celé, navádím je po telefonu na zarostlý rozstřílený řopík asi o 50 metrů dále.
Root s D-FENSem někde zjistili, že Zbabělci se odehrávají v Kostelci a zamířili tudíž do Kostelce Červeného, ačkoli před záměnou jména se jménem jednoho blízkého města text na první zastávce jednoznačně varoval. Root se pokouší smlouvat, nakonec se slituji a naznačuji, že spíše než otázka zda jsou na správném mostě by byla na místě otázka zda jsou ve správném městě. Gripen vyráží směr Náchod.
Ladis utrácí deset bodů aby si u Martiny ověřil, že hledá správně v Ăšpici a dostává se mu ujištění, že správně nehledá. O chvíli později s ním mluvím já a to už i on uhání směrem k Náchodu.
Milan a Mirka správně identifikovali Náchod a teď už dobu obcházejí tamnější mosty a hledají další instrukce. Mluvím s Milanem po telefonu, není zrovna nadšený a (těžko říci zda vážně) se ptá na nejkratší cestu domů. Zkouší odchytávat na ulici starší lidi, kteří by si ještě mohli pamatovat druhou světovou válku a po chvíli se na ně usměje štěstí. Starší pán jim ochotně ukazuje pivovar a okresní dům a je evidentně potěšen jejich zájmem. Prohodí pár slov a zjišťují, že dotyčný pán nejen zná Josefa Škvoreckého z gymnásia, ale že mají před sebou i jednu z postav románu Zbabělci – konkrétně Rosťu Pitrmana. Další půlhodinu stráví Milan a Mirka obcházením správného mostu a hledáním skrýše. Za dalších pět minut se ozývá Danda Komrska s tím, zda má těm chudákům pomoci a napovědět. Uvažuji o tom, když v tom přibíhá Heky se svým teamem a nalézá skrýš víceméně obratem. (Heky později vysvětluje, že si špatně zapamatoval instrukci “u mostu” a v hlavě mu nějakým zázrakem strašilo “pod mostem”.) Milan a Mirka toho využijí a oba teamy se dávají do luštění. Na papíru jsou tři obrázky – barevný čtverec s písmeny 00FF00, jeřáb a můstek (lodní) – odkaz na dělostřeleckou tvrz Dobrošov, jejíž tři hotové sruby se jmenují Zelený, Můstek a Jeřáb. Navíc pak zakódovaná přesná poloha skrýše.
Hamster a Zdicho mají otázku za deset bodů – je směrem dalšího postupu Dobrošov? Odpovídám, že ano a zajímá mě, jak na to přišli. Ukazuje se, že obrázky se moc nezabývali. Místo toho Hamster usoudil, že táhnu-li je k bezvýznamnému rozstřílenému ŘOPíku, určitě si nenechám ujít možnost vytáhnout je až na Dobrošov. Hm. To mě nenapadlo, ale konec konců pravdu má. Dobrošov je opravdu místně natolik významný, že jsem ho vynechat nemohl. Na tyhle bývalé svěřence ze sborového dorostu je třeba dávat příště větší pozor – znají mě nechutně dobře ;-)
Root a D-FENS nacházejí Náchod, nicméně hledání mostu jim moc nejde. Zhruba o půl jedné si řešení kupují a já čekám, že se vydají na cestu k Dobrošovu, ale na dotaz, kde jsou přichází jen lakonická odpověď “Sháníme brikety” – dovoz dřevěných briket k nám je totiž poslední možností, jak si team může opatřit body, pokud se mu nedaří ani najít nepovinné stanoviště. Asi o půl hodiny později se na příjezdové cestě skutečně zjevuje Rootův Gripen s metrákem dřevěných briket v zavazadlovém prostoru a team si může připsat 100 bodů. Nicméně když vidí šifru a její řešení, radši závod vzdávají.
Cestou k Dobrošovu se Milanova bílá Fiesta někde dostává před Zdichovu T603. Na parkovišti u tvrze jdou víceméně najisto a nacházejí papír se směrovacím číslem Olešnice v Orlických horách a doporučením sledovat po cestě patníky. Dva z nich ráno Radek vyzdobil barevným papírem a popsal instrukcemi. Po obejití celkem 4 patníků dostanou soutěžící souřadnice místa, kde si mohou případně vylepšit své bodové skóre. Nacházejí jeden patník, druhý míjejí a pokračují tedy do Olešnice bez bodů. V Olešnici bez váhání míří k budově pošty a za chvíli si už na disk kopírují obsah CDčka umístěného na rubové straně cedule s logem České pošty. Jířa Křeček to sleduje z nedaleké restaurace, kterou pro dnešní den povýšil na svoji Beobachtungsstelle a kde od rána vysvětluje místním štamgastům, co tam vlastně vyvádí. Nutno říci, že jeho vysvětlování vzbuzuje zájem a uznání – příští rok ho asi povýšíme na oficiálního mluvčího ;-)
Mezitím Zdicho doráží k Dobrošovu. Vzhledem k absenci GPS team trochu tápe a vyráží směrem k vlastní tvrzi. Po chvíli jim jejich omyl dochází a napodruhé už neomylně míří k rozstřílenému řopíku na jih od parkoviště. Okolo něj pobíhají nějakou dobu dosti bezradně, ale nakonec jedna z dam zašmátrá v prasklině a i Zdicho a spol. si opisují PSČ. Drobná bojová porada, rychlý dotaz na internetu a i jim je jasné, že mají jet do Olešnice v Orl.horách.
Milan a Mirka zatím (jak se ukáže později tak jako jediní) poznali hebrejskou abecedu, podle které je potřeba setřídit rozsypaná políčka itineráře, který je dovede na Skutinu, nicméně na jejich bodovém kontě se stále skvěje jedna velká nula a tak místo na Skutinu vyráží zpět směrem Čermná a Dobrošov. Na druhý pokus nacházejí i druhý patník a po pěkné procházce jim mohu připsat sto bodů za nalezení skrýše u kraje lesa mezi Rzy a Novým Hrádkem a oni pokračují rovnou na Skutinu. Někdy v tu dobu připlouvá na dobrošovské parkoviště i Havrlova šedá T613. Ladis závod vzdává poté, co jeho navigátor Michal soutěž opouští protože se musí vrátit zpátky do Prahy. Heky a jeho team stále v klidu obědvají v náchodském hotelu Hron, na dohled od mostu se druhým stanovištěm, které konečně může opustit Danda Komrska.
Zdicho přijíždí na olešnické náměstí a ani jemu nedělá nalezený skrýše u pošty nejmenší problém. To se bohužel nedá říci o rozluštění obsažené hádanky. Hebrejská abeceda je pro ně španělskou vesnicí a cestu na Skutinu si tedy kupuje za 100 bodů. To samé dělá asi o deset minut později Havrla.
Nejvyšší čas vyrazit a umístit posledních pár skrýší u Nového Města, Jaroměře a České Skalice. Beru si naši T613 a Root se ke mně přidává. Nejprve do Nového Města nad Metují, kde je skrýš hned vedle milníku 50,3 na železniční trati 026. Je vedro, takže si beru jen tričko, kterýžto nápad nahlas proklínám při prodírání se trnitými keři. Jen škodolibá radost z toho, že soutěžící to budou muset absolvovat dvakrát (při vyzvedávání a vracení CDčka) trochu mírní moje utrpení ;-)
Dosti nešťastný (abych použil kulantního výrazu) Milan zhruba tou dobou tráví druhou hodinu na Skutině. První lísteček u kapličky objevují poměrně rychle, ale při luštění švédského nápisu, vybízejícího je k hledání prasečího ocásku a pěchotního srubu III. třídy odolnosti mají štěstí méně. Využívají totiž nápovědy jakéhosi vtipálka u tvrze Skutina, který jim tvrdí, že prasečí ocásky mají v okolí pouze oni u svého srubu N-S-48 (zatímco naše skrýš se nachází u překážkami obehnaného LO vz. 37 asi 100 metrů od srubu). A aby toho nebylo málo, při dotazu na těžký objekt III. třídy odolnosti je neznámý dobrák posílá k objektu lehkému. Když konečně naleznou správný prasečí ocásek s divným dlouhým stringem na kousku papíru, je Milanovi víceméně hned jasno, že jde o zakódované URL (prostě jsem vzal znaky a přesunul jsem je o 3 nahoru v ASCII tabulce). Nicméně na jeho luštění nemá už náladu a proto si odpověď kupuje. Zde se dopouštím malé chyby, kterou nejspíš budu mít ještě chvíli na talíři – místo toho, abych Milanovi poslal rozkódované URL, popisuji mu cestu ke kapličce na Rokoli. Později se bohužel ukáže, že stavby, které je možno považovat za kapličku jsou na Rokoli dvě. Kdyby dostali URL, měli by i fotografii a kapličku by mohli identifikovat jednoznačně. Nakonec Milan s Mirkou přijdou i na ten těžký objekt a u N-S-47 (“s nechutným republikánským výkřikem ‘Ať žije ČSR’ na týlové straně” jak to popisuje známý monarchista Vašek) připisují na své konto 100 bodů. Mizí směrem na Sněžné a v dálce vidí Havrlovu šedou T613, která se na krátkém úseku mezi Olešnicí a Polomem nějak dostala před Zdicha v T603.
Na Skutinu posléze doráží Zdicho a zatímco část teamu hledá prasečí ocásek, zlatá T603 pluje neomylně polní cestou k N-S-47, jehož osazenstvo se dobře baví – asi již od rána, kdy je navšívil Vašek a při umisťování skrýše je do celé věci je zasvětil aby náhodou naši skrýš neodstranili. Heky už doobědval a SMSka od Radka Žáčka nám oznamuje, že po procházce okolím Dobrošova nalezl jeho team konečně olešnické PSČ a vydal se na cestu. Hamster jr. v Olešnici volá a ptá se, zda má stanoviště sbalit, nebo zda má na Hekyho čekat. Po kratší úvaze se rozhodujeme, že mu ještě dáme šanci a modrá trojka také za necelou půlhodinu doráží na náměstíčko. I Heky si řešení oelšnické šifry kupuje a za chvíli se na Skutině připojuje k Havrlovi a Zdichovi.
Já s Rootem jsme mezitím umístili itinerář u vodní čerpací stanice v Jaroměři a dopřáváme si malé občerstvení v České Skalici při čekání na Radka, který vymyslel skrýš u tamnějšího vojenského hřbitova a po vyklizení posice na Dobrošově míří k nám, aby nám pomohl se závěrečnou částí trasy. Havrla a spol si kupují popis cesty na Rokoli, kde se opět setkávají s Milanem a Mirkou. Po telefonu si vysvětlíme omyl s kapličkou a dva teamy nacházejí pouzdro s CD. O pár minut později zjišťují, co na něm je a mně zvoní telefon. Nejprve Milan a poté Havrla si stěžují, že přece nebudou stahovat 20MB instalaci SketchUp jen proto, aby si prohlédli dokument. Navíc jsou jejich laptopy na dně s baterkami, což Root komentuje slovy “oni opravdu nemají v autě měnič?”. Z pozadí slyším v telefonu MaLéra, chystajícího se evidentně k naplnění skutkové podstaty trestného činu ublížení na zdraví (konkrétně na mojí maličkosti).
Je sedm večer, což byl původně plánovaný limit, ale počasí je pěkné, světlo ještě je, takže se rozhoduji časový limit zrušit. Na Rokoli ale už panuje jiný názor a i přes nabídku zapůjčení inverteru a dobitých baterií do počítače (které já na rozdíl od soutěžících mám) se soutěžící rozhodují soutěž ukončit. Otáčíme tedy Tatru a míříme přes Náchod. Zastavujeme ještě na nákup pár drobností k večeři a stále ještě za světla dorážíme domů.
Krátce po setmění doráží Havrla, Zdicho a Milan s posádkami. MaLér se na mě chce vrhnout, pak se shání po lopatě či krumpáči, ale nakonec ho přemůže hlad a tak se uklízíme do garáže na večeři. Na desátou je pak do kina svolán debriefing. Několik účastníků, v čele opět s MaLérem se shání po rajčatech, vajíčkách a podobných věcech. Naštěstí nic takového nenajdou a tak večerní akci přestojím bez úhony.
— Root 28.8.2006 19:57 #