Jak je důležité míti Filipa
21. 08. 2006, 1:29 · Ze života · Bleskovka
Jelikož k dopsání zápisků z velice příjemné víkendové akce u Jirky Jirouta se nedokopu dříve než zítra, dnes se alespoň vrátím k jiné fajn události minulého týdne: koncertu Psích Vojáků ve Vagonu.
Tahle kapela a její frontman, který vydává i samostatné desky, je moje srdeční záležitost již mnoho let, vlastně od střední školy (ale to jsou skoro všechny mé “srdeční” kapely, jsem stará konzerva :), a ve středu jsem se po dlouhé době opět dokopal na jejich koncert. Díky bohu za Vagón, který jako jeden z mála pražských rokových či alternativních klubů funguje i přes prázdniny, jinak samý jazz pro turisty a nebo disco (nejlépe z 80. let).
Koncert byl z mého pohledu úžasný, přičemž výraznou měrou se o to postaralo publikum, ale i sám Filip Topol, který vypadal v pohodě, hrál dobře a zpíval srozumitelně. Po dvou méně známých začal navlékat jednu starou pecku za druhou (i když Krasobruslař nebo Píseň jsou novější) a odehrál je s takovou chutí a nasazením, že publikum doslova šílelo (či případně šílící publikum ho dovedlo k tomu nasazení – to právě neumím říct!). Při přestávce byl vyprovozen bouřlivým potleskem a jediný přídavek byl doslova vynucen skandovaným potleskem. I poté jsme se dožadovali dalšího, nejvíc Marilyn Monroe, ovšem to už FT zaklapl piano. A podle všeho ho pěkně naštval agresivní fanoušek, který mu šel na pódium vysvětlit, že by teda tu MM jako zahrát měl…
Jak je tvorba Psích Vojáků přinejlepším zadumaná (ne-li přímo depresivní), z tohoto koncertu jsem k mému překvapení odcházel doslova nabit energií – díky PV, i díky divákům. Moc by mě zajímalo, jestli to ti lidi na podiu “viděli” stejně...