MaLér v trablích

11. 07. 2006, 1:20 · Ze života

ikonkaO tohle se musím podělit – podobné extempore se mi nepodařilo už dlouho. Občas se vám určitě stane, že si zapomenete mobil v práci, případně u někoho v autě. A jistě se vám někdy podařilo si zabouchnout doma klíče. Ovšem nakombinovat oboje… A do toho jsem byl ve stavu podovolenkovém a mírně uvařeném, tedy neschopný hlubší myšlenky a jen s obtížemi jsem si vybavoval tváře a jména kolegů, natož cokoliv sofistikovanějšího.

Mobil jsem vytrousil u kolegy Davida v autě – naštěstí mám čísla také v počítači (díky N-Gage ;). Večerní program jsem tak vyřešil přes SMS z webu a z mobilu máti, neboť jsem se náhodou stavoval v bývalém bydlišti. Sice chyběla flexibilita v případě zpoždění, ale což, naši předkové (a ti starší z nás ;) to také nějak museli zvládat v době předmobilové. Skočil jsem domů a jelikož jsem nechtěl sebou brát příliš věcí (původní plán byl pláž na Smíchově), oddělil jsem ze svazku klíčů (firma, dva byty a různé další podezřelé klíče) svazek s klíči od bytu.

Že to nebyly klíče od bytu, ale jakési podezřelé a částečně (resp. v daný okamžik zcela) přebytečné klíče jsem zjistil v momentu, kdy jsem zabouchl dveře. V hlavě mi začalo šrotovat – náhradní klíče má známý, který mi dělal nějaké správky (centrum) a babička (kus za Černým mostem). Jak je sehnat, nemaje mobil, neznaje čísla? Jelikož schůzka se konala na Andělu, vběhnul jsem se zavírací dobou do Apple Centra Anděl (dík, Honzo! :), z paměti vylovil obrysy čísla kamarádky (naštěstí správně) a upřesnil ze zapůjčeného telefonu kde mě má hledat a přes ICQ (jak se vyplatí si pamatovat své ICQ číslo a heslo) se jal shánět kontakt na známého s klíči. Když jsem se po asi 15 minutách prudění známých (dík, Crudo!) dostal až k telefonnímu číslu jeho manželky, která to nezvedala, rezignoval jsem. Číslo k babičce domů jsem našel naštěstí v telefonním seznamu (ještě že si drží pevnou kvůli faxu a ADSL). Zbytek je jednoduchý, večerním programem se stalo cestování MHD (trasu B pro její délku začínám nenávidět). Stát se to o týden dřív, když babička byla na dovolené, byl bych v … no vy víte kde. Díky, babi!

Ponaučení? Veškeré žádné, snad jen že blbé náhody se vyskytují ve skupinkách :). A některé věci budu nosit přivázané k tělu :).

Trvalý odkaz na tento příspěvěk

  1. Já to komentovat nebudu, zas byste mi vynadal.

    — Jirka    11.7.2006 03:09    #

  2. Cert se*e na jednu hromadu. Vcelku vystizne prislovi…a veskrze pravdive.

    A ja si vcera myslel, jakou ze to nemam smulu, kdyz jsem si (vlastni blbosti) smazal slozku Downloads. Samozrejme se spoustou veci, ktere uz tezko sezenu. Ale oproti tomuhle je to takova nevinna drobnost.

    — hroch32    11.7.2006 06:02    #

  3. Jirka: vy ste asi nekdo, kdo me zna, co, pane? :)

    — Martin Ler    11.7.2006 09:21    #

  4. Klasickej Murphy – Kdyz se neco muze posrat, taxe to posere, a kdyz se muze posrat vice veci najednou, poserou se v tom nejnevhodnejsim poradi :)

    — Ghort    11.7.2006 09:34    #

  5. no jo, klasickej malér :) kdyby jsi myslel na jiné věci než myslíš … ;)

    — Hanka    11.7.2006 10:15    #

  6. Hanka: ts :) po dovoleny nemyslim vubec :)

    — Martin Ler    11.7.2006 10:25    #

  7. misto toho blbnuti by ses mel radeji vozenit.

    — miro novak    11.7.2006 10:46    #

  8. tak to je maler;-)

    — Bolek    11.7.2006 11:40    #

  9. Máš asi pokrokovou babičku. Těžko si dovedu představit tu svojí s ADSL a faxem ;-)

    Něco podobného se mi podařilo minulý týden. Našel jsem ale na zahradě žebřík a vylezl jsem do otevřeného okna v prvním patře. Sousedi museli mít ze mě dobrý den ;-)

    — Jiří Macich ml.    11.7.2006 11:45    #

  10. Macich: u babicky sem zacinal s pocitaci, pomalu :)

    — Martin Ler    11.7.2006 12:58    #

  11. Fajn prázdninové čtení. Doufám, že brzy přibude druhý díl;-)

    — Špendl    11.7.2006 13:50    #

  12. Já v takových případech doporučuju ještě jeden týden volna po skončení dovolené na regeneraci mozkových buněk a navrácení souvislostí společně s pevným svazkem klíčů na krku (co nejdou oddělit) a mobilem přilepeným pevně k hlavě kobercovkou. Vypadalo by to asi dost divně ale dal by se tím celkem slušně eliminovat ten podovolenkovej syndrom.
    Toť má rada pro příště :-)

    — Wensdy    11.7.2006 19:19    #

  13. Já jsem dceři pekl dort k prvnímu měsíci života a skončilo to tak že dort byl v pytli na odpadky a kuchyň jsem musel umýt od podlahy. To je tak když šlehačka nechce poslouchat a já se potom vytočím, jsem s tím prostě hodil a ono se to rozstříklo..:o)

    — Jan    12.7.2006 10:25    #

  14. mr. Martin, nemal si nieco uz v sebe? :) lebo potom je to pochopitelne

    — mac42    13.7.2006 22:25    #

  15. mac42: ne, byl sem jen po dovolene :) mozna otrava kyslikem :D

    — Martin Ler    14.7.2006 01:30    #

  16. Stalo se mi podobé. Zapomněl jsem klíče a peněženku na WC a zuřivě obojí hledal. Po zablokování platební karty (za 200) jsem vše objevil. Kartu nešlo odblokovat, vystavili novou (za 700). Za blbost se hold platí... Ale díky za ty šťastné konce.

    — pablo    17.7.2006 19:42    #

  17. Ja obcas chodim 5 minut po byte, hledaje klice, abych pak zjistil, ze je celou dobu sviram v ruce. A taky se mi stalo, ze jsem cestou z kanclu s vypetim vsech sil dobehl posledni tramvaj, dosel pred barak, kde jsem zjistil, ze nemam klice (zustaly v kanclu, kterej se nezamyka, bo je ve vytahu cip). Tak jsem sel k rodicum, ktery bydlej cca 20 minut chuze od mne. Jenze kdyz jsem dosel k nim pred barak, zjistil jsem, ze zvonky u vchodu nejdou a postradam i mobil, abych je mohl prozvonit. Stal jsem tam asi 10 minut a premejslel co s tim. Nahodou sel domu ponekud v podnapilem stavu soused. Pustil me dovnitr, zamknul barak. Teprve nahore u dveri mi doslo, ze je patek (tedy vlastne uz sobota) a nasi jsou na chalupe. To uz jsem zacal pochybovat o tom, ze to neni sen. Nastesti! se asi za dalsich 20 minut pritarasil dalsi soused, kterej me vypustil zase ven. To uz bylo asi pul treti. Jedu tedy taxikem zpet do kanclu, obtezuju nocniho hlidace, aby mi zapujcil uni cip do vytahu, prijdu ke stolu popadnu mobil, ale klice nikde. Nechapu jak se tam dostaly, ale mel jsem je v batohu, kterej jsem tahal celou dobu na rameni. No a kdyz jsem chtel jet zpet (tentokrat uz nocni tramvaji bo se snazim setrit), stoji dole taxikar, co me vez, ze jsem mu tam nechal penezenku. Tak jsem s nim (za ochotu) jel zas domu. Den, totiz noc blbec.

    — Cisa    17.7.2006 22:50    #

  18. gfdgdfg

    — gfgfg    19.7.2006 10:55    #

Související články


Blogové zombie
Ja ti verím, Piussi!
Loučí se a končí
Viribus Unitis 2009 [u]
Z Textpatternu na Wordpress?
Zakažte auta! Zabíjí lidi! (Update: statistika)
Problém se spamem [Update 2x]
Už je to tady! (Rok 2009)
MaLér bloguje z Bulharska
Kocour jménem Trepka