Paraglidová dovolená - den první
13. 08. 2005, 23:20 · Ze života
Jak jsem již před časem zvěstoval, s Péťou jsme si vyzkoušeli, jak se léta na padákovém kluzáku, neboli paragliding. A jak jsem se rovněž zmínil, oba nás tato sportovní disciplína poměrně zaujala (byť Péťu zaujme asi skoro cokoliv, co má něco společného se sportem – ale prostě byla nadšená :). A tak jsme se rozhodli si udělat pilotní průkaz na padákový kluzák – na radu človíčka, který nás tehdy zasvětil do základů, jsme si vybrali Mac školu Zdeňka Trčky v Beskydech, konkrétně v Kunčících pod Ondřejníkem (ne, nemá nic společného s Macy a ani to neovlivnilo výběr :). Našli jsme vhodný prázdninový termín, absolvovali lékařskou prohlídku, dokonce přímo v Ăšstavu leteckého zdravotnictví, jelikož jsme to nechali na poslední chvíli, a kupodivu jsem byl uznán schopným letu, jen jsem vlastníkem výjimky díky své hypertenzi. Jsme tedy daleko od Prahy, týden strávíme na chatě přímo pod Ondřejníkem s dalšími “účastníky zájezdu” a čeká nás hutná teorie i praxe o paraglidingu (pokud vás zajímá, co je nutné splnit pro udělení pilotního průkazu typu A, k nahlédnutí zde). Už po dnešku jsem docela vorvanej :).
Jak je jasné už z tohoto spotu, neodvážil jsem se na tak dlouhou dobu odloučit od počítače, a tak se mnou kromě báglu také cestoval baťůžek s PowerBookem, CDMA modemem, foťákem, iPodem (iPody ;) a tak. Prostě normální pošuk, že :). Vypadá to tu podobně, jako na Silvestra ;).
Jelikož byl sraz v K.p.O. v sobotu v 10.00, vydali jsme se na cestu vlakem z Prahy v sympatických 4:30 – totálně nevyspalí. Kupátko v rychlíku jsme sice sobecky ubránili (každý jednu stranu), ovšem v nových kupátkách se právě dobře na sedačkách neleží – jsou anatomicky tvarované a tak tlačí do různých partií. Ale, lepší než nic. Čtvrtý dopravní prostředek ČD nás konečně vyhodil na místě se slabým 15minutovým zpožděním. Bohužel poměrně hladový, neboť zpoždění se průběžně kumulovalo, takže jediné co jsem stihl koupit, bylo Právo se zábavným čtením o teroristech, hrozících Praze. Kupujte Právo, ví víc než BIS a UZSI dohromady!
Na místě proběhl počáteční informační breefing, ubytování (docela rozumná – standardní horská – rekreační chata, jak jsme byli poučeni s vlastní studnou, tak testujeme jestli je voda pitná :) a poté začala výuka. Krátká teorie a hurá na louku. Vybalili jsme padáky, “oblékli” se do nich, první dostali padáky nad hlavu a… spustila se průtrž mračen. Následoval přesun na jinou louku kousek od Valmezu a tam jsme si začali konečně hrát s křídly. Chvíli to šlo, chvíli nešlo, zkoušet a zkoušet… Školitel nás měl pěkně na vysílačce jako dálkově ovládané modýlky a tak vždy sledoval toho, kdo zvedal křídlo nad sebe a chrlil pokyny, měl by být i feedback z videa, co děláme špatně.
Skoro už před západem slunce jsme se posunuli o kousek výše a začali za takřka úplného bezvětří, kdy to jde hůř, skákat do vzuduchu – opět ten perfektní pocit, když se člověk vznáší, a zároveň trochu děs, že musí se nějak vyrovnat s rychlostí a tou velkou zelenou věcí co se blíží. Stručně řečeno, do vzduchu se dostanu snadno, přistávání je horší – zelené :).
No a to je tak všechno, samozřejmě k tomu patří nějaký provoz kolem, jako vaření si večeře v ešáku na bombě (nevaří se tu), vymejšlení jak a kde nejlíp nakoupit (malé městečko, k tomu jsme od centra vzdáleni x kilometrů) a tak. Máme tu společnou ledničku, jsem asi poslední, komu se do ní něco podařilo vložit :), snad to tam zítra najdu.
Jo, a funguje mi tu CDMA, sice asi tak rychle jako modem, ale lepší než drátem do vočička :). Ještě du stáhnout dnešní fotky, ale jsem dost vorvanej a dlouhodobě nevyspalej, takže fotky asi až zítra – stejně další dny nebude o čem moc psát :).
— Milanek 14.8.2005 17:31 #
— Fero 14.8.2005 20:35 #
M.
— Martin Sluka 14.8.2005 20:59 #