Trochu divoké hory, ale nakonec vše dobře dopadlo :)
3. 01. 2005, 2:27 · Ze života
Jelikož je toto můj poznámkový blok a už jsem tu zvěstoval počáteční patálie s horami, tak se musím podělit i o to, jak to dopadlo :) Bude to nuda, ale snad to přezijete .) Přiznám se, že motivace jet na hory alespoň na chvíli byla obrovská, neboť jsem si pořídil lyže a boty (a zvlášť výběr bot byl docela bolestivý proces) a chtěl jsem je otestovat, když už jsem za ně před koncem roku vyplázl prachy. Bohužel se původní skoro-týden smrskl na tři noci, ale co se dá dělat.
Takže pondělí až středa patřily léčbě (včetně návštěvy zubařky, ale tam to vypadá na repete, protože ten zub občas cítím, občas cítím 5 vlevo ale nahoře, ne dole, no uvidím. Možná to jsou nervy :). Krk se výrazně nezlepšil, ale ani nehoršil, takže jsem spoléhal na to, že to přežiji. Ve čtvrtek ráno jsem sbalil své propriety (ano, jsem magor, jeden bágl byl narvaný počítačem, CDMA modemem, foťákem apod :) a odebral se s příjemnou čtyřminutovou rezervou na Florenc – nechápu, proč přítelkyně byla nervózní :)). Dostala mě asertivita vietnamského trhovce – když jsem se od taxíku plížil s lyžemi, krosnou, báglem a taškou s počítačem mezi stánky k busu, zaútočil na mě promyšleným marketingovým sloganem “Necete kufr??” – asi měl pocit že toho mám málo :).
Radovánky nastaly ve Varech (přes které se busem jede nejsnáze na Mariánskou u Jáchymova). Mimochodem zdravím onoho čtenáře mého bloku, který rovněž jel na Mariánskou a neomylně poznal CDMA anténu :) Prý jsem mu řekl “A my se známe?” už asi po 20x – omlouvám se, já mám na pánské obličeje fakt špatnou paměť :))
Jsa lyžař-začátečník, neměl jsem potřebné znalosti a výbavu a autobusák mě prostě vyrazil z busu se slovy “lyže jen v obalu”. Krátká diskuse na téma “jak se tam mám jinak dostat” nikam nevedla, stejně tak verifikace informací u přepravce. Služby zákazníkům jedna báseň. Tak jsem přítelkyni i s horou báglů odložil do tepla u Alberta, a vybaven informací, že za dalších 55 minut jede bus, vyrazil jsem na lov. Během inkriminované doby jsem se stal lokálním odborníkem na sortiment sportovních obchodů v okolí tržnice, neboť až v tom pátém jsem sehnal co jsem potřeboval. Celou dobu jsem se zaobíral lákavou myšlenkou, že když bágl neseženu a další autobusák bude stejně neoblomný, asi se dopustím fyzického napadení a o mou přepravu (do cely předběžného zadržení) včetně hromady propriet se postará Policie ČR. No nic.
Bohužel tento bus Mariánskou jen míjel (další až na místo jel za 5 hodin), takže jsme po více než hodině jizdy a 25 ujetých km ještě s nějakým snowboarďákem vystoupili asi 4 km od lokality. Co bylo zajímavé – absolvoval identický výstup s tím samým řidičem co já, jen už na nádraží. Řidič měl dobrý tréning… Naštěstí jsem si po cestě opsal v Ostrově nad Ohří číslo na místní taxislužbu (hledání předem na netu nepřineslo ovoce, takže doufám, že tuto stránku zindexuje Jyxo pro budoucí generace ;) – taxi služba Ostrov nad Ohří má 602 100 109 :)) a tak se po nějaké době čekání (a pokusu místního vietnamského stánkaře nám něco prodat – serpentiny na Boží dar a v jedné prostě stojí stánek…) přihnal mikrobus Mercedes a ony 4 km jsem urazili vozem až před chatu. Uff.
Dál už to byla docela pohoda, chatka (teda Pension R) byla fajn, takový byteček 3+1 pro celkem devět lidí v prvním patře, nás tam bylo 8, a docela to šlo. Za normálních podmínek to není až tak drahé, 190 Kč na osobu a noc v létě, 210 v zimě, silvestrovký týden se platí paušálně 15 000…
Pozitivní zpráva – CDMA fungovalo, byli jsme v té polovině Mariánské, pokryté ještě signálem (podle mapky Eurotelu), byť po Silvestru to začalo blbnout, ale položení antény na plechový kryt akumulaček to vyřešil :)
Bohužel díky postupující oblevě jsem si vyzkoušel lyže jen relativně krátce na Božím daru, kde k tomu velice vstřícná obsluha posunula zavírací dobu vleku z 16 na 15:00 (ovšem podle výrazu některých lyžařů jim to zapomněli říct předem). Jelikož jsem při poslední jízdě jel v mlze a dešti se sněhem už spíš popaměti, tak to ani tolik nevadilo, ale zdá se, že vyjet si na lyže například do Alp je v praxi vlastně výhodnější. Uvidím, snad si brzo zalyžuji znova :) Ač jsem na lyžích stál potřetí v životě, nešvih jsem sebou (při jízdě :) ani jednou, což mě příjemně překvapilo – pravda, jezdil jsem relativně pomalu a po modré, ale i tak to je osobní úspěch ;))). Na carvingových lyžích se asi opravdu jezdí o řád snáz… Mimochodem, fialové oteplováky mi půjčila expřítulka, takže se neděste mého vkusu ;). Ale shánět ještě hadry na lyže bylo nad mé síly…
Silvestr nakonec krásně v klidu a pohodě, pobyt na čerstvém vzduchu jsme prokládali hraním Scrabble, někdy simultánně na dvou hrách, dočetl jsem Ramona od Šabacha (ano, další normální knížka od Šabacha, asi své počátky už nepřekoná…), v TV dávali Čokoládu, přes CDMA šlo chvílema i poslouchat pražské Rádio 1, prostě veget. Geniální byla diskuse s Honzou o UTF-8 a Unicode někdy v půl druhé po přelomu roku, než nás zbytek osazenstva zahnal spát :)).
A tak se mi do toho kolotoče práce, placení účtů, upomínání faktur a tak dále ani moc nechce. Ale co se dá dělat, budu se těšit na lyžování v Alpách. A nebo vlastně se těšit nebudu, vždyť víte jak to dopadá, když se člověk těší... :)
Doufám, že jste si svátky a Silvestr užili taky a také se tak těšíte do pracovního procesu ;).
— bimboss 3.1.2005 09:16 #
Sakra, proč je na fotkách jenom ta obluda ve fialových oteplovačkách? ;)
— zzen 3.1.2005 18:03 #
— agent 4.1.2005 20:10 #