Prodaná se Sokoly
5. 12. 2004, 17:20 · Ze života · Bleskovka
Jsa znamým kulturním ignorantem, navštívil jsem po asi 50ti letech národní kulturní svatostánek, Národní divadlo (kterému nefunguje web na Safari pod Mac OS X, a jehož pár let staré logo ve mě stále evokuje prvorepublikovou masnu – jen lvíčkovi vtisknout sekyru do tlapek). Šlo se na Prodanou nevěstu, rodinná akce jak má být. Přiznám se, že jsem šel s drobnými obavami, neboť ještě před tím, než jsem byl pozván, jsem si četl ztrhující recenzi na “prodanou” – tedy, že to jako ztrhali, konkrétně výpravu.
Musím konstatovat, že jsem asi konzervativní staromilec a nepřítel nových pořádků – ne že by se mě výprava VYLOŽENÄš nelíbila, byla dost minimalistická, což mě samo o sobě nepopuzuje, ale proč vypadali vesničané jak z gulagu a proč “křoví” bylo oblečené do sokolského? K tomu se přidávají prostná – v árii Jeníka o prodeji Mařenky se tým chlapců a dívek postupně na zemi zformuje do číslovek 300 a 1000 a následně do velkého sérdce. Co přesně znamená “sprejerská” scéna při předehře? A proč v úvodu hrají Jeníka s Mařenkou malé děti, za které zpěváci zpívají ze zákulisí? Má to nějaký důvod, nebo je to samoúčelná hra autorů?
V naší repríze se již, pokud jsem si všiml, nevyskytoval nad hlavou “davu” srp a kladivo, ale komediantské číslo, aktualizované například ukousnutou rukou, po které následovala hláška “Jedna ruka netleská”, či máváním americkou vlajkou (pravda, v čistě modro-bílé podobě) mi přišlo trochu… divoké.
Nechť, i přesto jsem se bavil velmi dobře, i když někdy zpěvu nebylo rozumět (vícehlasy) – to jsem vzal za vděk i anglickými titulky, které však nebyly právě doslovné. Ale přiznám se, že umírněnější varianta, která by sice některé hravé prvky využila, ale nebyla až tak nutně “avantgardní” (v daném kontextu pouze!), by mě asi jako diváka potěšila více. A také lze předpokládat, že některým odkazům nemá šanci porozumět ani zahraniční publikum, kterého byla na představení minimálně dobrá polovina. To by si určitě zasloužilo kvalitnější titulkový doprovod.