Věčný svit pozitronické mysli
7. 09. 2004, 13:38 · Ze života
Jak již bystřejší pochopili, splácám tu dohromady dva filmy, na kterých jsem v posledních dnech byl – Já, robot a Věčný svit neposkvrněné mysli (to JE teda název :).
Začnu tím přímočařejším, tedy Já, robot (IMDb). Pokud se vám vybaví známá povídková kniha Isaaca Asimova, máte pravdu, něco s filmem společného má – tři zákony robotiky, roboty a jména a funkce některých postav. To je myslím tak vše. Zatímco původní povídky byly většinou logické hříčky, kde se zkoumaly různé aspekty oněch tří zákonů a jejich praktické aplikace, film Já, robot s Willem Smithem v hlavní roli je drsná akčňárna, kombinovaná s brutálním product placementem řady značek. Netvrdím, že film je špatný, jen je to rozhodně něco jiného, než by člověk odkojený Asimovem čekal. Důvod je jednoduchý (byť nelze pochybovat že Holywood semele cokoliv do podoby kterou potřebuje) – film byl již v přípravě, když se 20th Century Fox podařilo získat práva na zfilmování Já, robot. Takže je z toho tak trošku guláš. No, ale nešť, od toho teď odhlédnu.
Mimochodem, je možné, že tady budou i nějaké spoilery, tak ty budou v barvě pozadí, text se objeví když ho označíte myší :)
Příběh je relativně jednoduchý – policista Spooner, robofob, je zavolán k vyšetření sebevraždy doktora Lanninga. Roztomilé je, KDO si ho vlastně zavolá... No, jelikož je jen pár dní do zahájení prodeje nové série NS-5 (že by přímý odkaz na NS-2, jediný model, který byl – kvůli výkumu – vyrobený bez kompletních třech zákonů?), je nutné sebevraždu rychle zamést pod koberec a moc to nerozpitvávat.
Jako správný paranoik a nepřítel robotů nevěří Spooner, že to byla opravdu sebevražda, a tak s doktorkou Calvinovou po ruce (která není až tak chladná, jako její knižní předobraz) se začne pídit po důkazech v doktorově pracovně. Jeden poměrně aktivní důkaz, který, ač by mu to správně nemělo ani přijít na “mysl”, se ohání Spoonerovou pistolí, tam objeví – ano, robot.
Tím se dostává na scénu třetí hlavní hrdina (ovšem, jaká nespravedlnost, jako jediný nebude mít sprchovou scénu) – robot Sonny. Dlužno dodat, že právě JEHO postava je podle mého to, co film drží nejvíc, Will Smith mě příliš nenadchl, ani nepobavil, zato Sonny je okouzlující. Samozřejmě se jedná z velké části o CGI, i když nějaké loutky se podle všeho také používaly, ale prostě Sonny je k sežrání :).
No a od Sonnyho, který se od všech ostatních robotů vyznačuje emocemi, se odvíjí vyřešení příběhu. Že se nebude jednat o komorní detektivku bude jasné po první pokusu o likvidaci Spoonera a monstrózní automobilovo-robotická bitka v tunelech pod městem to jen dotvrdí. Spooner tak většinou filmu prokulhá s krvavým šrámem na čele.
Dál už nebudu děj pitvat veřejně, ale musím se zmínit o dost drsném product placementu, který na vás zaútočí přímo na začátku filmu – Spooner je staromilec, a tak má doma historické stereo od JVC (ovládané, považte, ne hlasem, ale dálkovým ovládáním) , nosí Converse model 2004, robotek od FedExu mu právě doručil další balíček a jezdí Audinou (modifikované TT :). Je možné že jsem ještě něco přehlédl, ale tohle mě praštilo do očí v prvních asi 3 minutách filmu! FedEx asi zaplatil málo, protože Converse i JVC se ve filmu mihnou znova :). No peklo :)
Každopádně, bavil jsem se dobře, akční scény byly působivé, bitky robotů také, bál jsem se o živého i neživého hlavního hrdinu a odcházel z kina v dobré náladě. Jen mi nesedělo pár věcí, především Spoonerův vztah k robotům a pak také závěrečná scéna – pokud ji tedy budu chtít interpretovat nějak jinak, než jako otevřená vrátka (no, vrata) pro další díl. A kamarádka protestovala proti hlavní zápletce, ovšem to se mi snad podařilo vysvětlit odkazem na nultý zákon robotiky :)
Spoilery:
Pokud nerozumíte odkazu na nultý zákon u hlavní zápletky – Viki dospěla k podobnému postulátu, jako R. Daneel, jenž položil základy psychohistorie a tedy i Nadace (celá Asimova robotická tvorba je propojená – robotické povídky, robotické romány s R. Daneelem a policistou Balyem a nakonec série Nadace, za kterou stojí – ano, R. Daneel). Ovšem Viki, která je pouze “mozkem” si nultý zákon vykládá jinak…
No a konec filmu – um…. Co to je? Ta pravá revoluce? Sonny tam stojí jako nějaký mesiáš, který přináším robotům – co? Svobodu? Další krok ve vývoji? No nevím, prostě tomu nerozumím.
Věčný svit neposkvrněné mysli (IMDb) naopak nemá asi smysl moc pitvat… to si musíte shlédnout, prožít, poskládat sami v hlavě dohromady a pak dumat nad tím, co autor chtěl říct… Snad jen že ústředním motivem jsou vztahy mezi lidmi a mazání vzpomínek firmou Laguna… Herecké obsazení je velmi dobré, osobně mám Carreyho raději v této poloze, než ve ztřeštěných komediích, a také Eliah Wood (Frodo) tu není za sladkého hodňáčka… Také vřele doporučuji, pokud tedy nejsou vaší parketou jen filmy typu Já, robot, kde se aktivní účast diváka moc nepředpokládá :)
— kmotr 7.9.2004 20:09 #
— Hikaru 7.9.2004 20:44 #
Ja osobne se na to snazim divat bez “punce” Asimova – naopak jako na dobrou akcnarnu s roboty. Predevsim jeho roboticke povidky vnimam jako kouzelne hricky na pomezi teoretiky a praxe… Ale kazdy muze mit nazor svuj, ze :) Kazdopadne diky za opravdu, vsechno v hlave nenosim :)
— Martin Lér 8.9.2004 00:32 #
Zato ESoSM me HODNE potesil – pritom podle samotneho nazvu bych na to normalne asi nikdy nesel:-) V druhe pulce je to trochu divocejsi – ted si domu nepustim radsi uz ani opravare televize.
— minda 9.9.2004 18:57 #
— brap242 14.9.2004 15:35 #