Páteční Colours 2007 - den druhý
14. 07. 2007, 12:46 · Ze života
Za dunění CocoRosie sedím polomrtvý před hlavním vstupem na Colours (datluju do Nokie), přičemž řada lidí uvnitř nevypadá o moc lépe – v lepším případě posedávají na lavičkách v pivních stanech nebo polehávají na dekách a karimatkách, ovšem spousta jich okupuje obrubníky a viděl jsem lidi, co si “ustlali” uprostřed chodníku :). První regulérní den nám prostě dal zabrat :).
Nejbližší sámoška, kterou jsme ráno našli, byl hypermarket u autobusového nádraží – odměnou za výlet do chrámu konzumu byly krásně nadýchané koblihy ke snídani o 11 :). Já poté absolvoval jednání s dodavatelem našeho IS, a nechci to zakřiknout, ale snad se dočkáme změn, po kterých dávno toužíme. Následoval pokus o dospání spánkových dluhů z posledních dní, takže jsem se na Colours dostal až v 7.
U vchodu pobavily nové cedulky, konkrétně zákaz vstupu se psy a zákaz vnášení pití. Přitom v oficiálních materiálech je nealko pití (1,5 l) výslovně povoleno, stejně jako psi. Naštěstí psy v praxi pouštěli, jinak by to byla uz hodně drsná podpásovka návštěvníkům. Podle ochranky bylo oboje ohlášeno až v pátek ráno, důvody nechápu.
Mimochodem, pokud dobře počítám, proti poslední návštěvě dva roky zpět ubyla jedna koncertní scéna na Černé louce, což je škoda. A není to klub Marley, který je maličký a nedá se v něm dýchat.
První páteční koncert byl Richard Bona z Kamerunu – africký jazzman a multiinstrumentalista. Hudba byla příjemná, hlas zvláštně jemný, Bona si uměl pohrát s publikem a zapojit ho do zpívání.
Jelikož je lepší přijít o začátek než o vyvrcholení koncertu, přesunul jsem se po přídavku na Salsa Celtica ze Velké Británie. Kelty a na keltské nástroje (například dudy…) hraná kubánská hudba – velice zvláštní kombinace, samozřejmě velice vhodná k tanci. Zpěvákovi se asi u nás hodně líbilo, někdy vykřikoval “Czech republic!” i třikrát za písničku… Ach jo.
(Chrrr… Dopsáno ráno na Booku – konečně jsem na něm rozchodil CDMA :)
Následoval velice zajímavý úlet – Vinicio Capossela z Itálie. Ujeté masky, ujetý zpěv, kombinace Toma Waitse, kabaretu – nutně jsem si vzpomněl na Tiger Lilies, ale to je ještě úplně jiná liga :). Rozhodně jsem si to hodně užil, asi mám slabost pro podobné divné věci. Mimochodem, jeden z hráčů (zručný multiinstrumentalista) hrál mimo jiné na theremin – mmmmm!!!
Pak rychlé obžerstvení tím, co běžný festival nabízí (stánek, kde jsem to kuře v housce kupoval jsem tam viděl zatím pokaždé :), medovina jen teplá, ale lepší než drátem do oka :). A pak zase přesun přes lávku přes Ostravici.
Bajofondo Tango Club (ARG/URG) má podle popisku Oskara za hudbu, stručně řečeno je to inteligentní elektronika založená na klasických rytmech – tango především. Heligonku, housle, kytaru, kontrabas a klávesy “jistili” DJové, takže místy kombinace piana a scratchování. Příjemné, taneční, muzikanti si to užili stejně jako diváci, pár lidí z kotle vytáhli na pódium a rozjeli párty :). Potěšily animace na plátně, prokládané “výkřiky” jako Díky či Zlata Hanušová (ředitelka festivalu).
A to byl pro mě konec, kolem půl jedné jsme se přesunuli na CocoRosie, ale to nebyla moje krevní skupina, tak jsem šel hledat internet do štábu (jen do půlnoci) a pak čekal na Liu, která se na Coco těšila velice – a užila si je :).